Cesta za Ámosem, tam a sem

V pondělí
jsme se v počtu tří dětí,
mě a Peti
poděli
na tajuplnou výpravu do Karviné. Cesta za Zlatým Ámosem byla započata usednutím do automobilu cizího na sedačky vlastní, spuštěním hudby Kašpárka v rohlíku a hulákáním či halekáním jak na lese (přitom jsme cestovali autem). Ó škoda přeškoda, takové krásné auto...
Dorazili jsme včas po menších orientačních peripetiích.Uf, bo v noci jsem měla sen a tam jsme přijeli do SVČ Juventus pozdě.
Po slavnostním zahájení byli účastníci zájezdu rozděleni do dvou skupinek. Šárka nám vylosovala ščastnou sedmičku (Šari, ještě jednou díky :-). Poté jsme se jali věnovati bujarým radovánkám:fotbálku a hokeji a slepé bábě a taky nacvičování obhajoby.
Nu, před obědem holky předvedly před porotou skvělý výkon, pohovořili jsme s porotou a vydali se na chutný oběd do zámecké restaurace.
Po sytém pokrmu následovala návštěna místní chovatelské stanice a fryštátského zámečku. Naučili jsme se nové slovo GARNITURA, jež teď budeme běžně používat v mluvě své, buďte tedyk na to připraveni, vážení.
A Klárka si omotala nejen kolem prstu, ale kolem celého krku aj tu kajtu. Tímto ji prohlašuji za nejstatečnějšího člena výpravy.
Po závěrečném vyhlášení výsledků reginálního kola Zlatého Ámose, jsme se vydali směrem ku Ostravě, s taškou plnou malých dárečků a pomyslnou bramborovou medailí. Nálada v přemisťovadle byla výborná, tu zas zpívali jsme písničky z pohádky Ať žijí duchové. Tuž jsme tedy žili a celý den si užili.
A vyhráli jsme nakonec všichni, protože to, co pro mě děti udělaly, je ten nejhezčí dárek, největší výhra, jakou si může jen učitelskej přát.
Ještě jednou celé čtvrté bé(dětem i rodičovstvu) za vše díky, pančelka

P.S.: myslím si slovo, které začíná na písmenko S